Jsou doplňky, které fungují jako tečka nad i. Nekřičí a nesoutěží se zbytkem outfitu, a přesto mu dokážou dát směr. Sluneční brýle do téhle kategorie patří: během chvilky srovnají proporce obličeje, dodají odstup nebo naopak jemnost – a k tomu umí oči opravdu chránit.
Kdy byly vynalezeny sluneční brýle?
Otázka na datum vynálezu slunečních brýlí se vrací každou sezónu, protože zní jednoduše a slibuje jednoduchou odpověď. Jenže pravda je zajímavější. Sluneční brýle nevznikly jako jediný vynález. Je to postupná evoluce nápadu: nejdřív snaha poradit si s oslněním, pak ztmavování toho, co je před očima, a teprve mnohem později to, co je dnes klíčové – vědomá filtrace UV záření.
V tomhle článku skládáme historii slunečních brýlí tak, aby byla zároveň přesná i praktická. S daty, ale bez pasti „jediné odpovědi“. S módou, ale bez přehánění. A s praxí – protože ve finále si brýle nevybíráš do muzea, ale do života.
Kdy byly vynalezeny sluneční brýle a proč neexistuje jedno datum?
Když různé zdroje uvádějí různé „datum vynálezu slunečních brýlí“, často to není proto, že by se někdo spletl, ale proto, že odpovídá na jinou otázku.
V praxi může „vynález slunečních brýlí“ znamenat například:
- první ochranu před oslepujícím světlem, tedy řešení, která snižovala množství světla dopadajícího do očí – ještě bez čoček v dnešním smyslu,
- první ztmavená skla ve formě brýlí, tedy obroučky a barvené čočky, které už začínají připomínat předmět, jaký známe dnes,
- první sluneční brýle se skutečnou UV ochranou, okamžik, kdy se brýle stávají nástrojem vědomé ochrany zraku, nejen zvýšením komfortu.
Tohle rozlišení není akademické. Umožňuje odpovědět poctivě a přestat brát téma jako loterii. A když už víme, na co se vlastně ptáme, pojďme do chronologie – a k momentům, kdy se měnilo nejen „jak to vypadá“, ale hlavně „k čemu to je“ a „jak to funguje“.
První sluneční brýle v historii: ještě než vznikly obroučky, které známe
Arktida a štěrbinové „brýle“ Inuitů: ochrana před oslněním jako otázka přežití
Nejvíc původní verze „slunečních brýlí“ vlastně nebyla brýlemi v dnešním smyslu. V arktickém prostředí je intenzivní světlo, navíc odražené od sněhu, nemilosrdně oslepující. Odtud pocházejí štěrbinové brýle: jednoduché kryty s úzkými průřezy, které omezovaly množství světla dopadajícího do oka.
V archeologických zdrojích se často spojují s kulturou Thule (předkové dnešních Inuitů) a datují se zhruba do období od 9. do 17. století n. l. Je to pořád „dávno“ v měřítku módy, ale důležitější je něco jiného: je to jeden z prvních hmatatelných důkazů, že ochrana očí před sluncem byla reálná potřeba, ne estetický rozmar.
Tohle řešení je geniální ve své jednoduchosti. Místo „ztmavení“ reguluje přísun světla. Dá se říct, že je to první krok v historii ochrany očí před sluncem: méně estetický, зато naprosto funkční.
Čína, kolem 12. století: zakouřený křemen a zrod myšlenky „tmavého skla“
V řadě populárních přehledů se objevuje motiv Číny a zakouřených destiček z křemene (kolem 12. století). Tenhle motiv je důležitý, protože ukazuje, že už tehdy se experimentovalo s „ztmaveným sklem“.
Je ale dobré to upřesnit, aby se neopakovala internetová zkratka: v historických popisech se zdůrazňuje, že čínská ztmavená skla používali mimo jiné lidé v soudních rolích, aby skryli mimiku a působili nestranně. Šlo tedy především o kontrolu „soukromí“, ne o zdravotní ochranu před sluncem v dnešním smyslu. Ztmavení skla navíc není totéž co UV filtr – a právě tenhle rozdíl nás dovede až do 20. století.
Tenhle rozdíl se bude v článku vracet: ztmavení může vypadat podobně, ale ne vždy znamená totéž. A právě proto je další etapa tak důležitá. V určitém bodě začaly brýle připomínat předmět, který by sis prostě mohla hodit do kabelky a nosit každý den.
Historie vzniku slunečních brýlí: od barvených čoček k vědomé ochraně
Kolem roku 1752: kdy sluneční brýle začaly připomínat produkt na nošení
Když se ptáš na moment, kdy se objevují první sluneční brýle podobné těm dnešním, řada zdrojů ukazuje na okolí roku 1752 a experimenty s barvenými skly (často se zmiňuje James Ayscough). Není to „nulté datum“ celé historie, ale důležitý krok: ztmavení se propojuje s konstrukcí brýlí jako běžného předmětu.
Podstatné je, že rané popisy spojují barvené čočky spíš s pohodlím vidění v ostrém světle než s módou. Teprve později, když lidé začali častěji trávit čas venku „pro radost“, dostaly sluneční brýle druhý život.
Začátek 20. století: chvíle, kdy „tmavé sklo“ přestává stačit
Jestli chceš pochopit vznik prvních slunečních brýlí, nemůžeš se zastavit u 18. století. Protože dnešní otázka na sluneční brýle zní i takhle: chrání můj zrak před UV zářením?
Právě proto je tak důležitý vývoj čoček, které umí pohlcovat UV záření. V historických popisech se často objevuje rok 1913 a tzv. čočky Crookes: sklo s příměsí ceru, navržené tak, aby omezovalo expozici UV (v kontextu bezpečnosti práce a ochrany očí). Důležité je, že takové čočky mohly být jen lehce zabarvené, a přesto účinně blokovat ultrafialové záření.
Tohle je dobrý moment zapamatovat si jednu věc: o „slunečnosti“ nerozhoduje samotná tmavost skla, ale skutečný filtr. Od této chvíle brýle mění status. Přestávají být jen nástrojem komfortu a stávají se součástí prevence a vědomé ochrany očí.
30. léta 20. století: masovost, styl a nová technologie slunečních brýlí
Ve 30. letech se sluneční brýle dostávají k široké veřejnosti. K jejich rozšíření přispělo všechno, co tehdy v mainstreamu tvořilo moderní životní styl: cestování, pláže, auta, sport, fotografie. Brýle byly praktické, ale teď začaly výrazně pracovat i na image.
V historii trhu se často zmiňuje i rok 1929 jako symbol průlomu v dostupnosti slunečních brýlí: tehdy se objevily levné, masově vyráběné sluneční brýle, které šlo koupit „hned“ na místech běžných nákupů, a ne jen u optika. V amerických oborových příbězích se opakuje příklad Atlantic City, kde se nové brýle začaly prodávat „ve velkém“ na plážích a promenádě.
Bez ohledu na detaily je důsledok jasný: brýle přestaly být kuriozitou pro vyvolené a staly se každodenním doplňkem – a právě tehdy se opravdu propsaly do masové kultury. A zároveň rostl význam technologie, která se dodnes plete s „tmavostí“, přitom je to něco úplně jiného.
Vynález polarizačních brýlí ve 30. letech.
Polarizace není o tom, že „je méně vidět“. Je o tom, že oči jsou méně unavené. Její smysl je redukce odlesků – toho jasného, dráždivého světla odraženého od povrchů: vody, mokrého asfaltu, sněhu, skel.
Za průlom v popularizaci téhle technologie se často považují 30. léta 20. století a práce na polarizačních materiálech (mimo jiné spojené s Edwinem H. Landem). Tehdy začala myšlenka filtru, který „uspořádá“ světlo, vycházet z laboratoří a specializovaných použití – a časem se stala reálnou výhodou v každodenním komfortu vidění.
Díky polarizaci zrak pracuje tišeji. Méně mhouříš oči, rychleji chytáš kontrast, máš pocit, že obraz je víc „srovnaný“. Je to kvalitativní rozdíl, který vysvětluje, proč moderní sluneční brýle nejsou jen o barvě čočky.
Od „pilotů“ po „lenonky“: jak se rodily historické tvary brýlí?
Ve stejné době se začaly krystalizovat formy, které se dodnes vracejí v módě jako klasika. Jednou z nejsilnějších stop jsou pilotky vycházející z potřeb letectví: velké čočky a kovová konstrukce měly chránit oči před intenzivním světlem ve výšce a zlepšovat komfort vidění.
V dokumentech k letecké výstroji z poloviny 30. let lze najít příklady vojenských „flying sunglasses“ standardizovaných pro piloty. Tenhle původ vysvětluje, proč mají pilotky v sobě něco nástrojového: jsou krásné, ale jejich krása vychází z funkce.
O pár dekád později přichází druhý estetický pól: výraznější plastové obroučky a grafičtější linie, která skvěle funguje v městských outfitech. Právě tehdy začaly brýle fungovat jako šperk pro obličej: už ne jen štít, ale silný, rozpoznatelný podpis.
Polovina 60. let přinesla první fotochromatické čočky.
Další průlom jsou fotochromatické čočky – tedy takové, které přizpůsobují míru ztmavení podmínkám. V historii brýlových technologií se často uvádí rok 1964 jako moment komerčního uvedení fotochromatického skla, které reagovalo na UV záření: venku tmavlo a v interiéru se zesvětlovalo. Pro mnoho lidí je to chvíle, kdy sluneční brýle přestávají být „na dovolenou“ a stávají se celoročním řešením.
To uzavírá důležitou myšlenku: historie vzniku slunečních brýlí je příběh o tom, jak ochrana začala jít ruku v ruce s komfortem – a potom i s estetikou.
Historie slunečních brýlí jako módního doplňku
Sluneční brýle v sobě mají něco, co jiné doplňky nemají. Mění tvář, ale ne make-upem. Mění náladu outfitu, ale ne barvou šatů. Je to detail, který působí jemně – a zároveň má sílu.
Riviéra, film a soukromí: proč si hvězdy sluneční brýle zamilovaly?
V historii stylu je moment, kdy sluneční brýle začínají fungovat jako diskrétní „závěs“. Meziválečné období a první polovina 20. století jsou časem, kdy nás fotografie a film učí dívat se na image jinak. Brýle pomáhají udržet soukromí, skrýt únavu po cestě – a někdy prostě nemuset světu vysvětlovat emoce.
Proto se tak silně přilepily k prázdninové a lázeňské estetice, i k představě evropského jihu. Brýle se stávají elegantní bariérou: praktickou na slunci a symbolickou v módě. Dodnes se pojí s luxusem – jenže luxus tady nemusí znamenat okázalost, spíš klid a kontrolu nad vlastním obrazem.
V prémiové módě je nejzajímavější to, že brýle dokážou celý look „zvednout“ bez přehánění. V praxi často stačí jeden výrazný detail, zbytek může zůstat klidný. Proto jsou brýle skvělým nástrojem pro ženu, která chce vypadat dobře ne náhodou, ale vědomou volbou.
Jestli ses někdy ptala, proč najednou i ten nejjednodušší outfit vypadá jako hotový celek, odpověď velmi často leží právě tady: v doplňku, který je zároveň funkční i výrazný.
FAQ – Nejčastější otázky k historii slunečních brýlí
Existuje jedno jediné pravdivé datum, které říká „kdy byly sluneční brýle poprvé vynalezeny“?
Ne. Záleží na definici. Nejstarší jsou řešení proti oslnění (bez čoček), později přicházejí ztmavené materiály před očima a nejpozději se rozvíjí skutečná UV ochrana.
Co je důležitější: polarizace, nebo UV filtr?
UV filtr je základ pro zdraví očí, polarizace je bonus pro pohodlí. Nejlepší scénář je obojí, ale pokud si máš vybrat jen jedno, vyber UV ochranu.
Chrání tmavší čočky vždy lépe před sluncem?
Ne. Tmavost se týká viditelného světla, zatímco UV ochrana se týká neviditelného záření. Tmavá čočka bez UV filtru může být špatná volba.
Jsou sluneční brýle potřeba i v zimě?
Ano, zvlášť když je sníh nebo jsi na otevřeném prostoru. V zimě na to často myslíme méně, ale oči pořád pracují v intenzivním odraženém světle. Více o tom – „Vyplatí se nosit sluneční brýle v zimě?“ – najdeš v samostatném průvodci.
Můžou být sluneční brýle „na každý den“, a ne jen „na léto“?
Rozhodně ano. Ve městě, v autě, na cestách. Dobré brýle jsou součástí každodenního šatníku stejně jako dobrý kabát.
Historie slunečních brýlí v kostce
Jestli si chceš zapamatovat to nejdůležitější, ať ti neunikne jedna věc: historie slunečních brýlí je cesta od ochrany proti oslnění, přes ztmavená skla v obroučkách, až po technologii, která zrak opravdu chrání.
Proto odpověď na otázku „kdy byly vynalezeny sluneční brýle“ nejspíš zní takhle:
Sluneční brýle nebyly vynalezeny v jednom konkrétním okamžiku – formovaly se postupně: od prvních řešení chránících oči před oslepujícím odleskem, přes ztmavená skla v obroučkách až po moderní technologie, které poskytují skutečnou ochranu před UV zářením.
To je ta nejpoctivější odpověď i nejrozumnější příběh vzniku slunečních brýlí: ne jedno datum, ale další a další úrovně kvality.
A jestli chceš, aby brýle byly tvým vědomým poznávacím znamením, vybírej je stejně jako kabát nebo kabelku: podle svého životního stylu, šatníku a kvality. Podívej se na kolekci brýlí MORAMO a ber je jako dotažený akcent, který dělá rozdíl – prohlédni si naše sluneční brýle a využij dopravu zdarma už od 260 Kč.
